Tomáš Halík

10. led, 2019

Uvědomil jsem si, že hloupost a zlovolnost se projevují velmi podobně. Proč? Protože hloupost je nedostatek rozumu a zlé je jednání, které je proti rozumu, jak soudí sv. Tomáš Akvinský. Takže - a mám s tím svoji osobní zkušenost - často nejsme schopni posoudit, zda určitý člověk jedná zle, protože je hloupý (je nedostatečně schopen užívat rozumu), nebo jedná zle, protože je zlý (záměrně jedná proti vlastnímu rozumu). U mnohých lidí jsem řešil toto dilema. Jsou skutečně tak zlí nebo jsou jen tak hloupí? Z toho, co vyplodil Tomáš Sedláček, Láďa Hruška české ekonomie, mám podobný dojem - lze to velmi špatně posoudit. Je tak hloupý, že chtěl tímto blábolem pomoci Tomáši Halíkovi, nebo je tak zlý, že si mne ruce, jak to Halíkovi zavařil u všech lidí, kterým zbyla kapka soudnosti? Vzhledem k tomu, co si myslím o inteligenci Tomáše Sedláčka na základě jeho projevů, klaním se k té první, lepší variantě.
https://www.facebook.com/sedlacekt/posts/10156325085624582:0?__tn__=K-R

28. čvc, 2016

Je až dojemné, jak profesoři drží při sobě. Ve chvíli, kdy vznikla kontroverze ohledně profesury Martina C. Putny, přispěchal na pomoc profesor Tomáš Halík. V situaci, kdy došla na přetřes profesura Tomáše Halíka, ochotně přišel na pomoc dnes již také profesor Martin C. Putna, ačkoliv s argumenty natolik chabými, že není od věci se domnívat, že tak učinil se značnou nechutí a pouze z povinnosti.

Ve svém článku Zavražděný je vinen se nejprve snaží obrátit pozornost na Daniela Solise, který byl iniciátorem dotazu po vědeckosti Halíkových publikací. Halíka považuje za zavražděného, Solise za vraha, což je vzhledem k vývoji celé kauzy dosti kuriozní. Solise pak vykresluje jako internetového publicistu, který se obírá spikleneckými teoriemi a rozhodně nemůže být považován za akademického pracovníka, ačkoliv Daniel Solis byl do doby, než přišlo udání od Tomáše Halíka, vysokoškolským pedagogem. Kdo jiný než vysokoškolský pedagog je „akademikem“?

Putna zachází však ještě dál. Ačkoliv je to zcela proti rozumu, upozorňuje na to, že Solis, který se ptal po Halíkových výsledcích v Rejstříku o výsledcích (RIV), sám žádné výsledky v tomto rejstříku nemá. To podle Putny svědčí o tom, že se další člověk druhé kategorie pokusil svést na popularitě intelektuální a mravní osobnosti podobně jako před tím Petr Hájek, který zapochyboval o Halíkovu kněžství. Putna píše:

"Přesně tohle je vítězství těchto pomlouvačů, moderních vlajkařů, mentálních vrahounů. Tím, že výmysly a udáními napadají intelektuální a morální autority (které jistě nejsou nekritizovatelné – jde jen o to JAK), je stahují na svou úroveň a sebe tím jakoby povyšují na jejich. A úroveň celé společnosti se propadá zase o kousek níže."

Nemohu mluvit za Daniela Solise, který byl opět sprostě napaden. Mohu však mluvit za sebe. Byl jsem to právě já, kdo svými články upozornil na nevědeckost prací Tomáše Halíka. Mé jméno ve zprávách o této kauze zaznělo, proto si myslím, že Martinu Putnovi nemůže být neznámé. Daniel Solis byl iniciátorem dopisu předsedovi RVVI, ve kterém citoval můj článek. Fakta, která v uvedeném dopise zazněla, byla fakta, která jsem dal dohromady já.

Proč to zdůrazňuji? Inu, zdůrazňuji to proto, že ve chvíli, kdy budu já považován za hlavního iniciátora celé kauzy, padá to, co je jádrem Putnova článku – že původce není žádným akademikem, že nemá žádné body v RIV atd. Ačkoliv mi to není zrovna příjemné, musím panu profesoru Putnovi sdělit, že působím na Masarykově univerzitě jako externí vyučující, jsem autorem dvou odborných monografií, nejméně dvou článků evidovaných v prestižních vědeckých databázích Web of Science a Scopus, třiceti výsledků v databázi RIV, řady publikací v recenzovaných časopisech a sbornících, editorem dvou recenzovaných sborníků a jsem úspěšným řešitelem projektu základního výzkumu Grantové agentury České republiky. Tedy jsem něco jako akademik, a to akademik, který získal relativně velké množství bodů v databázi RIV.

Nejsem žádný pomlouvač prostě proto, že skutečnost, že Halíkovy knihy nejsou odborné, je pravdivá, jak se na tom mimo jiné shodla komise pro humanitní vědy, nejsem vlajkař, a už vůbec ne mentální vrahoun, který potřebuje, aby jej „intelektuální a morální autority“ typu Tomáše Halíka povýšily na svou úroveň, a mé tvrzení, že Halíkovy knížky nejsou odborné, není výmysl, ale prostý fakt. Jsem člověk, který je pobouřen arogancí a nedostatkem vědecké pokory profesora Tomáše Halíka na straně jedné, a nefunkčností nástrojů vědeckého hodnocení na straně druhé.

27. čvc, 2016

Skutečnost, že knihy Tomáše Halíka nejsou odbornými publikacemi, považuji za evidentní fakt, o kterém lze stěží pochybovat. Existují určitá kritéria kladená na odborné publikace. Texty, která tato kritéria nesplňují, nejsou odbornými publikacemi. Knihy Tomáše Halíka tato kritéria ani v nejmenším nesplňují. Ergo odbornými publikacemi nejsou.

Proto se mi zdá podivné, že Tomáš Halík přes zcela evidentní fakta budí dojem, jako by na vědeckosti svých publikací trval. Když jsem upozornil na skutečnost, že se v Rejstříku informací o výsledcích pod kolonkou monografie nacházejí Halíkovy knížky, které zcela zjevně žádnými odbornými monografiemi nejsou, označil můj názor za „trapně diletantský“ a dovolával se toho, že obdržel za publikace řadu cen, ačkoliv je zřejmé, že udělení ceny nikterak nesvědčí o vědeckosti či nevědeckosti dané knihy. Když se dozvěděl, že RVVI zpochybnila vědeckost jeho prací a že její předseda dokonce předpokládá, že budou z rejstříku RIV vyřazeny, odmítl tomu uvěřit s odkazem na to, že by se jednalo o „nekvalifikované rozhodnutí“.

Trvá snad Halík na tom, že rozhovor, který vedl s Janem Jandourkem, je odbornou publikací? Pokud ano, pak se Halíkův názor dá nazvat trestuhodnou neznalostí, pokud jej myslí vážně, nebo neuvěřitelně cynickým pokrytectvím, pokud si je vědom skutečného stavu věci. Ať je tomu tak či tak, jednoznačně se jedná o důkaz Halíkovy nekompetence zastávat místo profesora Univerzity Karlovy. V prvním případě je zřejmé, že Halík netuší, jak má vypadat odborný text, a je tudíž nezpůsobilý vedení bakalářských, diplomových a disertačních prací. Druhý případ svědčí o jeho naprosté nekompatibilitě s elementární vědeckou etikou, což v konečném důsledku také znamená nekompetenci k vykonávání pedagogické profese.

Myslím si, že by Tomáš Halík měl odejít ze svého místa na Univerzitě Karlově. Nejen proto, že jeho publikační činnost naprosto nevyhovuje nárokům kladeným na profesorskou pozici, ale také proto, že si toho buď není vědom (a nezná tedy elementární základy vědeckého publikování), nebo proto, že se to snaží zakrývat (a je tedy v rozporu s vědeckou etikou).

27. čvc, 2016

Tomáš Halík mne označil vsouhrnné reakci na několik jemu ne příliš přátelských článků za „ultrakatolíka“ a „dědice druhorepublilového fašismu“. Mohu podotknout, že obě nálepky považuji za urážlivé a zcela falešné. Jsem katolíkem, to přiznávám, ale skutečně nechápu, proč by mě někdo měl označovat za „ultrakatolíka“. Co to vlastně je „ultrakatolík“? Já se považuji za katolíka zcela bez přívlastků. Ještě absurdnější je tvrzení o tom, že jsem dědicem druhorepublikového fašismu. S žádnou formou fašismu jsem neměl, nemám a nebudu mít nikdy nic společného. Tomáš Halík by měl lépe vážit svá slova. Já ho také nenazývám ultramodernistou a dědicem prvorepublikového modernismu, i když v jeho případě by šlo o nálepky celkem oprávněné.

Tomáš Halík označil můj názor na jeho publikace za trapně diletantský. Mohu jej upozornit, že v dané oblasti rozhodně diletantem nejsem, neboť jsem absolventem oboru vědecké informace a knihovnictví, do kterého otázky, jak má vypadat vědecká publikace, spadají. Rovněž se tento obor zabývá problematikou databází vědeckých prací, jako jsou Web of Science, SCOPUS nebo u nás RIV. Mě osobně RIV zajímá nejen z hlediska mé profese, ale také jako člověka, jehož publikace jsou prostřednictvím RIV registrovány. Halíkovy práce prostě atributy odborných knih nemají (ostatně z důvěryhodných zdrojů vím, že jsou pravidelně z databáze RIV vyřazovány – bohužel se tam nakonec vždy z rozhodnutí RVVI vracejí). Odbornou knihu totiž nedělají vnější kritéria jako to, že za ni autor obdrží cenu, že autora pozvou na přednášku či že o knize někdo napíše disertaci (ostatně disertace je možno psát i o Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války a odbornou knihu to z tohoto románu neudělá).

Halík píše: „Ty, kterým hloupost či nenávist zatemňuje mozek a snad věří těm článkům Kojzarů, Bartošů a Stodolů, stejně ničím nepřesvědčím a upřímně řečeno, na jejich názoru mi pramálo záleží. U myslících a vzdělaných lidí tyto útoky na mou osobu nemají pramalou šanci.“ Mohu ubezpečit Tomáše Halíka, že žádná nenávist vůči němu nezatemňuje můj mozek. Věřím, že mu na mém názoru pramálo záleží. Jsem však přesvědčen, že mé tvrzení o publikacích Tomáše Halíka má šanci být přijato právě u myslících a vzdělaných lidí, kterým pan profesor stěží namluví, že rozhovor s Tomášem Halíkem je odborná kniha.

Osobně se domnívám, že tím, že Tomáš Halík vykazuje své meditační knihy jako odborné, se dostává do konfliktu s vědeckou etikou. Místo nálepkování těch, co na to upozorňují, bych mu doporučil zpytovat svědomí.

Tomáš Halík se domnívá, že je štván jako Karel Čapek. Ačkoliv se nedomnívám, že Karel Čapek zemřel na následky štvanice, spíše si myslím, že zemřel na zápal plic, jak se všeobecně uvádí, přece jen bych poznamenal, že Tomáš Halík přece nemůže neočekávat odpor vůči své osobě prostě proto, že se nechová jako slušný člověk. Svým názorovým oponentům bez mrknutí oka dává nálepku „antisemita“, „fašista“ či „diletant“, ačkoliv o nich ví opravdu málo. Otce šesti dětí nazývá typem lidí, kteří naštěstí vymírají. O bývalém prezidentu republiky tvrdí, že je škůdcem země. Svým kolegům z jiných vysokých škol se snaží zabránit v jejich pedagogické práci. Tvrdí, že je odpůrcem komunistického režimu, přestože v roce 1972 obhajuje disertační práci s názvem „Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení“. Jako odborné práce uvádí díla, která kritériím pro odbornou knihu nevyhovují ani v nejmenším. Nálepkuje, vystavuje dálkové diagnózy, pohrdavě se vyjadřuje o lidech, které ani nezná, sebestředně vystavuje svoji osobu, neustále zdůrazňuje své zásluhy a světská ocenění. Atd. atd.

Tomáš Halík si v očích médií hraje na morálního arbitra, přestože neprojevuje ani špetku soudnosti a slušného vychování. Proč se pak diví, že se najdou lidé, kteří cítí potřebu se vůči němu vymezit?

Jiří J. Stodola

P.S. Malá ukázka z Halíkova „odborného“ textu vykázaného v RIV:

Po léta jsem cítil, jakoby ve mně žili dva lidé. Jeden je vždy vášnivě ponořen do toho, co právě konám, druhý to sleduje s nadhledem a odstupem. Jeden tíhne k životu kontemplativnímu, duchovnímu, filozofickému a náboženskému, druhý k životu aktivnímu, veřejnému a politickému. Jeden je duchem blízký mystikům, druhý kritický religionista, jeden je upřímný a rozhodný křesťan, druhý bratr všech skeptiků a blíženec hledačů ve všech náboženstvích světa. Pánbůh mi dal jeden dvojsečný dar: schopnost vidět každou věc hned od počátku jakoby z několika stran, několika úhlů pohledu zároveň. I na náboženství i politiku, na život veřejný i život víry, se stále dívám jaksi zároveň zevnitř i zvnějšku, z hloubky vlastního prožitku, ale i z kritického, reflexivního odstupu. V řadě diskusí jsem se přistihl, že nejen rozumím argumentům a postojům obou disputujících stran, ale jsem schopen se zároveň vcítit do obou a jsem v zásadě připraven dát oběma zapravdu. Činilo to můj život jistě zajímavějším a mé vnímání barevnějším a citlivějším, ale představovalo to také vždy hroznou zátěž, kdykoliv jsem se musel jednoznačně rozhodnout a zaujmout stanovisko.(Tomáš Halík, Co je bez chvění, není pevné)

27. čvc, 2016

Český knižní trh si zvykl na to, že každý rok před Vánoci vychází kniha Tomáše Halíka, kterou pak zájemci o plytké filosofování a lacinou spiritualitu naleznou pod stromečkem. Takový už je trh: lidé chtějí Harryho Pottera, dostanou Harryho Pottera, chtějí Halíka, dostanou Halíka. Autoři těchto publikací chtějí peníze, dostanou peníze úměrně tomu, jak moc lidé stojí o jejich díla. V souvislosti s Halíkovými knihami je zajímavá jiná věc – nejde totiž jen o komerční meditace na různá témata, ale podle prof. Halíka jde zároveň i o odborné knihy. Jak je to možné? Začneme trochu ze široka.

Adam B. Bartoš ve svém článku Ostuda Tomáše Halíka poukazuje na to, že Tomáš Halík, ačkoliv se například v kauze Putna rozohňoval pro akademické svobody, sám se snaží upřít svobodu přednášet Danielu Solisovi. Protože Solis vyslovil něco, co se Halíkovi nelíbí, napsal Halík dopis rektorovi vysoké školy, kde Solis působí, ve kterém se ptá, jak je možné, že Solis ve svém předmětu nevyvrací „extremistické výplody“, ale naopak je „fanaticky propaguje“. Když odhlédneme od skutečnosti, že Halík ví pravděpodobně o způsobu výuky Daniela Solise velmi málo, zůstává nám rozum stát nad drzostí, s jakou si Halík osobuje právo z pozice vyučujícího na Univerzitě Karlově zasahovat do chodu jiné vysoké školy. Ale o to nejde.

Daniel Solis napsal v reakci na Halíkovo kádrování dopis rektoru Univerzity Karlovy, v němž mimo jiné žádá uvést na pravou míru, jak je to s Halíkovou profesurou na UK, když je zřejmé, že Halík kromě svých upovídaných meditačních knih, které slouží jako vánoční dárky, nevykazuje žádnou publikační činnost. A nyní jsme u jádru pudla.

Když nahlédneme do Rejstříku informací o výsledcích (dále RIV), vHodnocení za rok 2012 (nejedná se o publikace napsané v roce 2012, ale v roce 2012 hodnocené, hodnocení za rok 2012 tedy obsahuje nejkompletnější informace o publikační činnosti dané osoby), nalezneme u Tomáše Halíka 14 výsledků z toho 3 kapitoly v monografii, 1 časopisecký článek v pochybném periodiku (Dingir) a 10 odborných knih. Problémem je, že knihy, které Halík v RIVu uvádí, nejsou žádné odborné knihy, ale jeho vánoční meditační knížky (v češtině a jiných jazycích) včetně jednoho rozhovoru:

  • Divadlo pro anděly – v češtině a polštině
  • Noc zpovědníka – v maďarštině
  • Co je bez chvění, není pevné – v češtině
  • Dotkni se ran – ve slovinštině
  • Stromu zbývá naděje – v polštině
  • Vzdáleným na blízku (Trpělivost s Bohem) – v polštině a němčině
  • Tomáš Halík: smířená různost: rozhovor – v češtině

Ve výčtu je uvedeno 9 různých knih (započítány jsou i překlady). Jméno desáté „monografie“ nedokážeme rozšifrovat, neboť u ní v názvových údajích v RIVu nacházíme tuto sekvenci znaků: ??? ?????????? : ????????? ????? ???? ? ???????????????? ?????

Je zcela zřejmé, že žádná kniha Halíkem vykázaná jako odborná kniha nesplňuje ani v nejmenším kritéria tohoto žánru, která byla nastavena pro RIV, neboť odborná kniha

…prezentuje původní výsledky výzkumu, který byl uskutečněn autorem knihy nebo týmem, jehož byl autor členem. Kniha je neperiodická odborná publikace o rozsahu alespoň 50 tištěných stran vlastního textu bez obrazových, mapových apod. příloh vydaná tiskem nebo elektronicky a recenzovaná alespoň jedním obecně uznávaným recenzentem z příslušného oboru (ne však z pracoviště autorů knihy). Týká se přesně vymezeného problému určitého vědního oboru, obsahuje formulaci identifikovatelné a vědecky uznávané metodologie (explicitně formulovaná metodologická východiska i v monografiích směřujících k aplikacím a/nebo formulace nové metodologie opírající se o dosavadní teoretická bádání v dané oblasti. Formálními atributy odborné knihy jsou odkazy na literaturu v textu, seznam použité literatury, souhrn v aspoň jednom světovém jazyce, eventuálně poznámkový aparát a bibliografii pramenů.
[…]
Odbornou knihou dále nejsou: metodické příručky, katalogy, normy, cestopisy, beletrie, texty divadelních her, výběrové bibliografie, výroční zprávy, proslovy, reportáže, soubory studentských soutěžních prací, turistické průvodce, komerční překlady z cizích jazyků nebo memoáry, informační materiály, popularizující monografie, biografie, autobiografie, účelově monograficky vydané závěrečné zprávy z grantů.
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=650022

Původní výsledky výzkumu, recenze, metodologie, formální atrituty, to vše u Halíkových vánočních knížek zcela chybí. Přesto za každou z knih Halík v RIVu obdržel 40 bodů, jako by se o odborné knihy jednalo. Nasbíral tak díky laxnosti posuzovatele 400 bodů. Nutno podotknout, že na základě bodů v RIV jsou rozdělovány finance výzkumným institucím. 1 bod = 1.500 Kč. Halík tedy pro svoji katedru svými vánočními knížkami získal 600 000 Kč z peněz daňových poplatníků.

Je vidět, že Halík se vyplatí. Tedy jak komu. Nakladatelům a Univerzitě Karlově určitě. Méně pak české vědě a daňovým poplatníkům.